Na celém světě je známá tato prastará léčebná metoda léčby jílem. Léčivé vlastnosti jílu byly známy již v dávných dobách starých říší. V nedávné historii tuto léčbu využíval Galén, Avicenna , Paracelsus i Kneipp a proto vám jen doporučujeme se s touto metodou seznámit. Nejúčinnější je jíl vytěžený z velkých hloubek. Potom se usuší na slunci, což mu ještě dodá léčivé síly, a jemně umele. Při práci s jílem se nesmí používat kovové nádobí a nářadí. Jíl do sebe absorbuje jedovaté látky, takže na další proceduru použijeme zase nový jíl.
Vnitřní používání sušeného jílu
Díky adsorpci zemin a to hlavně jílu, je velmi prospěšné právě vnitřní užívání. Lžičku jílu rozpustíte ve sklenici vody a pijeme hodinu před každým jídlem. V akutních případech můžeme dávky zněkolikanásobit. Vhodné jsou výplachy úst, čímž jíl pohlcuje bakterie a jedy. Jíl v žaludku snižuje kyselost žaludečních šťáv. V žaludku se z něho pomocí HCL uvolňují pro tělo vstřebatelné některé minerály a tím obohacují organismus. Jíl na sebe váže také tuky, kterých dokáže navázat velké množství. Proto je důležité pít jíl před jídlem. A to i z důvodu, že na sebe váže vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E). Jíl na sebe ve střevech navazuje zbytky nestrávených bílkoviny, jedy, škodlivé bakterie a tím upravuje střevní mikroflóru. Přesto, pokud máme špatně průchodná střeva, neměli bychom jíl používat, jeho časté používání může vyvolat lehkou zácpu, které se dá předejít konzumování nenamočeného a nerozmixovaného lněného semene několik lžic denně a pitím vody.
Použití:
